|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Používáte rozlišení
|
|
|
|
|
|
   
 
Na nebi se objevily mraky dýmu,
rostly do výšky, až vyšlehly v krvavý
oheň.
"Bože, ochraňuj nás před nepřítelem," křižovali se lidé.
Po poledni dorazili do
vesnice uprchlíci a přinesli špatné zprávy: "Blíží
se
veliké vojsko, utíkáme před ním. Zachraňte se, kdo můžete." Mnozí
byli
otrhaní, nesli si trochu majetku v rancích, matky šly s plačícími dětmi
na
rukou. A hnali se dál k Hostýnu, aby v lesích našli útočiště.
Ve vesnici Mrlínku nastalo zděšení, všechno se
chystalo k útěku. "Ještě
dobře, že máme místo, kam se můžeme schovat," říkali a spěchali k
Bažantnici, kde byl v zemi vybudován úkryt pro celou vesnici. Sotva
se schovali, přihnalo se vojsko, našlo prázdnou vesnici a usadilo se v ní.
Obyvatelé schovaní pod zemí ale
poznali, že úkryt je příliš těsný pro
všechny. Radili se, až rozhodli, že je
třeba ho neprodleně
prohloubit. Hned se pustili do práce, kopali, hlínu a kameny dopravovali ven. V
podzemí, ozařovaném světlem loučí, se ozýval čilý pracovní ruch.
Jedni
přestali, druzí je vystřídali.
Kopali již třetí den, když
zaslechli šum. Přerušili práci a poslouchali. Bylo to táhlé šumění, jako když
dlouze šumí lesy za podzimních větrů.
"Podzemní voda" hádali. "Nechej mé toho, vždyť nás tady za plaví,"
radili
rozvážní. V tom k nim zazněla píseň. Voda to nebyla. Tím usilovněji
se
pustili do kopání. S námahou odvalili kámen a překvapeně zůstali
stát.
Před nimi se rychle otáčel sloup, který se třpytil a blyštil jako
stříbro. Točil
se tak rychle, že ho oči nemohly ani sledovat. Přitom se podzemní
prostor naplnil jasným světlem a vznikl tak silný větrný vír, že zhas!
všechny louče.
"To je zemská osa!" vykřikl kdosi.
"Dejte pozor, aby se nepoškodila."
Chystali seji opět zakrýt hlínou. "Počkejte ještě!" Zdálo se jim, že
ta osa
trochu skřípe.
Sebrali všechno sádlo, máslo, kolomaz, osu pořádně
namazali a potom rychle přihodili zemí. Protože kdyby si tehdy
nedali
pozor, celý svět by se mohl zamotat, snad by se točil nakřivo, a kdo
ví,
jestli by se
dokonce nezbořil.

Údajné místo
Použitá literatura: Sv. Hostýn a jeho kraj v
pověstech, Jaroslav Pospíšil, 1993,
Nakladatelství Lípa Vizovice
|
|
|